1.Kapitola

5. února 2015 v 13:32 | Folles |  Only One
Moji rodiče byli za vodou, nepotřebovali pracovat sedm dní v týdnu. Nepotřebovali se starat o účty. Ovšem i když ctili tradice, nic to neměnilo na tom, že mě a mé tři bratry vroucně milovali.
Neprobíhalo to u nás jako u typických Malfoyů, bydleli jsme možná v obrovském sídle, ale nebylo zdaleka tak chladné jako u mého drahého bratránka, našim domem byla cítit láska. Moji rodiče, si vážili našich názorů, a nenutili nás do ničeho, do čeho jsme sami nechtěli.


Uznávám, že naše rodina není tou typicky aristokratickou. Ovšem i tak si nás všichni náležitě považují.
Tento rok, poprvé pojedu do Bradavické školy čar a kouzel. Hlavně proto že jsem do nedávna navštěvovala Krásnohůlskou akademii, odkud mě vyloučili.
Věci mám již připravené v hlavní hale a společně s nimi tam na mě čeká i zbytek rodiny. Seběhla jsem rychle schody, na posledním mi to trochu uklouzlo, ale ustála jsem to bez větší újmy.
Nástupiště 9 a ¾ mě uchvátilo na první pohled, nikdy předtím jsem tu nebyla,každý rok jsem odjela týden před koncem prázdnin k příbuzným do Francie, abych se připravila do školy. Společně se svými bratry jsem nastoupila do vlaku, našli jsme si prázdné kupé a spokojeně se usadili. Ještě teď jsem měla v hlavě mámina slova.
"Nemůžu uvěřit, že už zase odjíždíte! Doufám, že nám neuděláte ostudu, Samueli, doufám, že víš, jak je důležité, abys úspěšně splnil OVCE?"
"Samozřejmě matko." Přikývl, ale bylo na něm vidět že v mysli už zase prohání dívčí klíny.
"A Maxmiliáne, doufám, že mi nepřijde dopis jako minulý rok. Nepřeji si abys chodil po večerkách bůh ví kam, s bůh ví kým."
"Ano." Přikývlo mé dvojče, ale všem bylo jasné že to nemyslí vážně.
"Viktorie. Viktorie, Viktorie, Viktorie."
"Já vím, nemám nikoho shazovat ze schodů, ani jinak dopomáhat cizímu neštěstí. I když jsem v tom nevinně." Zamumlala jsem už spíš pro sebe.
"Přesně tak, a hned jak tě zařadí tak napiš! Sice je nám všem jasné že budeš ve Zmijozelu ale i tak budu napjatě očekávat tvůj dopis. Bude se mi po vás stýskat." Přivinula si nás na malou chvíli všechny k tělu. Zamumlali jsme něco jako nám po tobě taky a vyprostili se z jejího sevření.
Ostrý zvuk píšťalky prořízl vzduch a vlak se dal do pohybu. Pomalým, kodrcavým tempem jsme vyráželi směr Bradavický hrad. Cesta na mě byla dlouhá už po hodině. Samuel se vytratil za svými přáteli ihned, jak jsme se rozjeli a Max vypadal že je také na odchodu.
"Klidně za nima jdi, jestli chceš." Usmála jsem se na něj, bylo vidět že by už hrozně rád odešel a jediné co mu to nedovoluje je fakt, že tu zůstanu sama.
"A nechceš jít se mnou? Nechce se mi tě tu nechávat samotnou, ta cesta je fakt dlouhá."
"Víš, že po otázce typu "nechceš" vždy dostaneš negativní odpověd?" ušklíbla jsem se na něj. Pousmál se a odhrnul si vlasy z čela.
"Tak tedy, chceš jít se mnou?"
"Ne, ale děkuju ti za nabídku. Myslím, že tu zůstanu, na seznamování s tvými kamarády budu mít času ještě dost." Max pokrčil rameny a začal se zvedat k odchodu.
"Přijdu pro tebe, až budem přijíždět do Prasinek, aby ses stihla převléknout do hábitu." Sdělil mi ještě před tím, než zavřel dveře.
Osaměla jsem. Nijak zvlášť mi to nevadilo, stejně jsem chtěla trochu popřemýšlet. Vzpomínala jsem na cesty kočárem do Krásnohůlek. Scházeli jsme se parta holek a kamarád, už od druháku každý rok. Všech šest nás jelo ve stejném kočáře a poslední dva roky to dopadalo tak, že když jsme vystoupili, lezli jsme spíš po čtyřech, než že bychom šli po svých. Sama pro sebe jsem se usmála. Pierre mi chyběl. Byl to jeden z nejlepších lidí, které jsem kdy poznala. Ze vzpomínání mě vytrhlo prudké otevření dveří. Podívala jsem se tím směrem a než jsem se rozkoukala, byli uvnitř mého kupé čtyři kluci.
"Pořebujete něco?" těkala jsem pohledem od jednoho ke druhému.
" Co? Jo jasně. Máš tu volno? Nikde jinde totiž už místo není, prošli jsme skoro celý vlak, než jsme narazili na kupé, kam bychom se vešli." Zazubil se na mě v celku hezký černovlasý chlapec.
"Vlastně ne." Odpověděla jsem mu s pohledem upřeným do jeho očí.
"Aha a kdo tu s tebou sedí?" povytáhl obočí další z nich, brejloun co měl vlasy, jak kdyby se zrovna vzbudil.
"Teď zrovna nikdo, ale přijdou brzy." Odvětila jsem mu v klidu.
"Tak mi tu zatím posedíme, než přijdou." Ušklíbl se na mě ten první a sedl si naproti mně.
"Remus Lupin." Natáhl ke mně ruku třetí z nich.
"Viktorie Malfoyová." Usmála jsem se na něj. Kluk naproti mně zaskučel. S povytaženým obočím jsem se na něj podívala.
"Další Malfoy? To si ze mě snad děláš srandu! Vždyť je vás už plná škola."
"Co prosím?"
"Jsi Luciusova sestra co? Já to hned veděl, že hezká blondýnka nebude jen tak." Nyní se na mě díval s nenávistným pohledem v očích.
"Ne, jsem jeho sestřenice. Sestra Samuela s Maxem." Odvětila jsem mu. "A ty jsi?" podívala jsem se na něj tázavě.
"Sirius Black." Black, Black, co mi to jen říká. No jasně Narcissa, ta hloupá husička co si z ní děláme se Samem srandu.
"Bratr Narcissy?" ušklíbla jsem se.
"Bože jen to ne! Její bratranec." Přiznal trochu lítostivě.
"Tak to se taky nemáš moc čím chlubit." Kluci okolo mě se začali smát.
"Hahaha moc vtipný." Zavrčel Black nerudně.
"Notak Tichošlápku. Musíš uznat, že to bylo vtipný." Poplácal ho brejloun po zádech. On mu ruku prudce strhl.
"Ne, nebylo! Ty víš, jak moc svojí rodinu nenávidím!" díval se na něj teď skoro stejně zle jako před chvílí na mě.
"Tak se uklidni. Ty toho naděláš. V každý rodině je někdo jako Narcissa." Protočila jsem oči.
"Cože?!" podíval se na mě nechápavě.
"Říkám, že se za ní nemusíš stydět. Ty máš Narcissu já mám Luciuse. Jeho rodina je plná jen toho vybraného, i když je moje rodina hodně před jeho. Až se vezmou, budou se dokonale doplňovat, jí učí k chování jako robot, jeho učí jen k chladnosti a opovržení. Ale všichni Malfoyové nejsou stejní, víš? Moje rodina žije docela normálním životem."
"Jo, to určitě. Docela normálním životem rodiny plné smrtijedů." Podíval se na mě ironicky. Já jen nevěřícně zakroutila hlavou. Myslím, že z Blacka a ze mě nebudou přátelé.
"Tak mám pocit, že tu moji přátelé brzy budou. Měli byste jít." Přejela jsem je chladným pohledem.
Remus se začal zvedat k odchodu. Brejloun taky, rychle kývl hlavou a drcnul do Blacka. Ten bezeslova vstal a opustil kupé. Ten kluk, který vypadal jako krysa, o kterém jsme se vám ještě nezmínila, se na mě naposledy podíval a odešel za nima. Měla jsem sto chutí mu říct "no, co čumíš?" ale ovládla jsem se.
Uplynulo jen půl hodiny, než se dveře znovu otevřely. Dovnitř vešel černovlasý, trochu nahrbený chlapec. Bezeslova si sedl naproti mně a otevřel si učebnici lektvarů. Chvíli jsem na něj nevěřícně koukala, ale po čase jsem si na svého tichého společníka zvykla. Cesta byla vážně dlouhá. A vážně nudná. Občas jsem měla až sto chutí zavést s tím divným klukem konverzaci. Nakonec jsme se zabavila tím, že jsem si z kufru vytáhla láhev rumu. Jakmile ucítil chlapec alkohol, podíval se na mě.
"To není dobrý nápad." Pronesl do ticha.
"Co prosím?" podívala jsem se na něj s povytaženým obočím.
"Že to není dobrý nápad. Chceš být opilá před celou školou? Při zařazování?"
"Upřímně, je mi to docela jedno. Dost se nudím."
"Proč sis nesedla se svými přáteli?"
"To bych tu nejdřív nějaké musela mít." Ušklíbla se na něj a napila se. Chlapec protočil oči a vrátil se zpět ke své učebnici.
"Dáš si?" natáhla jsem k němu ruku s lahví.
"Ne, díky." Odvětil bez zájmu.
"Ale notak, dej si alespoň loček. Bude sranda." Mrkla jsem na něj.
"Myslím, že si každý pod slovem sranda, představíme trochu něco jiného." Nešťastně jsem si povzdechla a hodila po něm prosebný pohled.
"No tak, jeden loček a nechám tě být." Zazubila jsem se na něj. On se na mě znechuceně podíval a převzal si odemně lahev. Trochu si ucucl.
"Tomu říkáš loček? Já ti předvedu co je loček." Vzala jsem mu láhev a z plna hradla se napila. On se zatvářil trochu znechuceně, ale beze slov si láhev opět převzal a napil se ještě víc než já. Nadšeně jsem zatleskala. Myslím, že jsem si oficiálně našla nového kamaráda.
"Viktorie Malfoyová." Napřáhla jsem k němu ruku. On se na mě podíval takovým zkoumavým pohledem a nakonec jí přijmul.
"Severus Snape." Pousmál se.
Se Severusem si sice moc nepokecáte, ale pijan je to zdatný. Navíc po dvou hodinách vydatného pití se mu i jazyk rozvázal.
" Doufám, že budeš u nás ve Zmijozelu. Tam je to super. Nejsou tam mudlovští šmejdi a navíc tam je občas i docela sranda." Sdělil mi přiopile a začal mi kynout rukou, ať jdu k němu blíž. Naklonila jsem se až k němu a on pošeptal.
"Jednou se stanu jedním z věrných. Přijde den, kdy už mě nebude Black s Potterem věšet vzhůru nohama při každé příležitosti, ale naopak mě budou prosit o svůj mizerný život." Já se na něj usmála a pošeptala mu zpátky.
"Potter je ten brejlatej nebo ten co vypadá jako krysa?" Severus se zasmál.
"Ten brejloun" odpověděl s opovržením a z plna hrdla se napil. Jakmile flašku odložil, dveře do kupé se otevřely. A jak to tak bývá, my o vlku a vlk…
"A hele, Srabus, tebe jsme hledali starej brachu, už jsme se začínali nudit." Díval se na něj Potter nenávistně a Black se pochechtával. Já jsem se na něj nechápavě podívala a zlehka si odkašlala. Oba dva stočili pohled ke mně.
"Nepleť se do toho Malfoyová." Dal mi Potter "dobrou" radu.
"To teda prrrr, Pottré. Já se do toho plíst budu ! Severus je můj kamarád a vy mu tu nemáte co nadávat!" ukázala jsem na něj trochu přivožrale. On na mě hleděl s povytaženým obočím.
"Srabus že je tvůj kamarád?" řekl nevěřícně. Já vstala a naštvaně došla k němu. Výhružně jsem vztyčila prst a těsně u něj zašeptala.
"Neříkej mu Srabus. Je s ním mnohem víc srandy než s tebou a tím tvým nerudným kamarádíčkem."
"To cejtím" odpověděl mi ironicky.
"Vypadněte z našeho kupé." Pošeptala jsem mu.
"A nevíš, proč bychom měli?"
"Protože to říkám!" křikla jsem rozlobeně. To už to Black nevydržel a začal se smát.
"Princezna si myslí, že zavelí a všechno bude po jejím?" ležérně se posadil na moje místo.
"A chlapeček si zase myslí, že se může chovat jak pán světa?" oplatila jsem mu stejnou mincí a založila si ruce v bok.
"Proč si myslíš, že se chovám jako pán světa?" povytáhl obočí a ušklíbl se.
"Proč? Co třeba pro to, že se tak od začátku chováš, poprvý jste vrthli do mého kupé, aniž by vás zajímalo, že mi mají přijít přátelé, posadili jste se a jakmile jsi zjistil, z jaké jsem rodiny, chováš se ke mně jak ke špíně. I když mě vůbec neznáš! Mám toho akorát tak dost, říkám to naposled. Vypadněte z našeho kupé Blacku!" to už jsem opravdu křičela a v ruce držela připravenou hůlku. Black na mě chvíli koukal a pak se začal smát.
"Myslíš si, že mě tvoje mávání hůlkou vyděsí? Jste tu dva a my, ať chceš nebo ne, jsme čtyři."
"Ano a to je vážně hrdinský čin, jít s převahou na dva a ještě ke všemu na holku." Ozvalo se ve dveřích za náma. Prudce jsem otočila hlavu a uviděla v nich stát zrzavou dívku.
"Nepleť se do toho Evansová" zavrčel Black. Zato Potter se ihned otočil a sebevědomně si prohrábl vlasy. Podíval se na dívku hodnotícím pohledem a usmál se.
"Hej Evansová, půjdeš se mnou na rande?" mrkl na ní. Dívka zbrunátněla.
"Mám toho akorát tak dost! Nevím, jestli se vám to doneslo, ale jsem primus! Takže je nechte napokoji a vypadněte z jejich kupé! Přestaňte se chovat jako idioti!"

Kluci na ní chvíli nechápavě koukali, a nakonec se začali zvedat. Vděčně jsem se na ní usmála. Ona mi úsměv oplatila a odešla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama