2.Kapitola

5. února 2015 v 13:40 | Folles |  Only One
Konečně jsme dorazili do Prasinek, bratr se samozřejmě již neukázal, ale mě to nijak zvlášť nevadilo. Společně se Severusem jsem vystoupila z vlaku. Ihned jak jsme vystoupili, přihnal se k nám můj drahý bratranec.
"Severusi ! Tak rád tě zase vidím, koho si to sebou vedeš?" já se začala šíleně smát a podívala se na něj s povytáženým obočím, ve stejnou chvíli na mě ze zadu skočil můj strarší bratr.


"Samueli! Slez ze mě! Jsi těžký jak pytel písku ! U merlina! Vždyť spadnu." Sam ze mě se smíchem slezl.
"Ahoj Luciusi." Pozdravil ho a pocuchal mu vlasy. Ten hned začal vyvádět ať mu necuchá účes a chová se na své poměry. Načež jsem se začala znovu smát. Lucius si mě znovu prohlížel, chvíli přemýšlel a pak se mu na obličeji objevil vítezoslavný úšklebek.
"Viktorie! Jak rád tě zase vidím! Změnila jsi se, od té doby co jsme se neviděli." Usmála jsem se na něj.
"To ty zajisté také bratránku."
"Co tu všichni tak stojíte?" přidalo se k našemu "blonďtému" seskupení moje dvojče.
"To víš rodiné setkání." Zasmál se Samuel a poplácal ho po zádech. Max se zasmásl a pozdravil se s ostatními.
"Ach bože, Jamesi, koukni se na to, už si domlouvají , jakým ďábelským plánem, zničí tuhle školu." Zaslechla jsem za zády uštěpačný hlas Blacka, ihned jsem se na něj otočila až jsem vlasama omylem švihla Samuela do obličeje. Rozzuřeně jsem ho sjela pohledem.
"Přestaň, se laskavě navážet do mojí rodiny!" vyštěkla jsem na něj.
"Jo jdi si po svým Blacku. Nikdy jsme ti nic neudělali a už mě to vážně unavuje." Přidal se ke mně Sam a pak dokonce i Max s Luciusem. Sirius se ušklíbl a společně se svým ocáskem odešli k jednomu z kočárů. Protočila jsem oči a obrátila se zpět do kroužku, který jsme za tu chvíli stihli vytvořit.
"Copak už jsi ho měla tu čest poznat?" zasmál se Max.
"Jo, ihned po tom co jste odešli. Jakmile jsem řekla své přijmení, div mě nezadupal do země." Ušklíbla jsem se. "Pojďte, pojedeme, ať nepřijdu pozdě na svoje "slavnostní zařazení". "
Velká síň, mě ohromila. Nic takového jsem v krásnohůlkách jak živ neviděla. Stoupla jsem si ke skupině prváků a podívala se na svou rodinu, která mi povzbudivě ukazovala palce nahoru.
"Vítejte! Předvším vy všichni, co jste zde poprvé, doufám že se vám zde bude líbit a že v naší škole najdete nový domov. Doufám že jste si všichni přes prázdniny řádně odpočali, máme před sebou velice dlouhý rok. Jak víte, Pán Zla, je den odedne silnější a však tam, kde vládne láska, je i ten nejhorší člověk jen pouhým zrnekem písku. Proto, vás žádám, abyste se k sobě chovali s úctou, nečiňte si naschávali, jen kvůli předsudkům, naopak se k sobě chovejte tak, jak chcete, aby se druzí chovali k vám. Dále vám samozřejmě musím připomenout, že vstup do zapovězeného lesa, je přísně zakázán. Kouzlení o přestávkách a proti jiným studentům, samozřejmě taktéž. A nyní již, poprosím profesorku McGonagallovou aby zahájila zařazování. Myslím že nejrozumnější bude začít slečnou Malfoyovou, která k nám přistoupila z Krásnohůlek." Pokynul mi abych šla blíž. Sedla jsem si na stoličku a profesorka mi nasadila na hlavu Moudrý klobouk. Tedy, nasadila by mi ho. Jenže ten měl jasno, ještě než se vůbec dotkl mé hlavy.
"Zmijozel!" vykřikl rázně a já odpochodovala ke zbytku své rodiny. Za vydatné salvy potlesku a vřískání, samozřejmě. Zbytek zařazování jsem moc nevnímala, potichu jsem si povídala s Maxmiliánem a zdvořila tleskala, když byl některý z prváků zařazen k nám.
Poté, co jsme se všichni dosyta najedli a odešli do svých pokojů, jsem si nepřála nic jiného než jít spát. Celý den mi přišel vyčerpávající. Ovšem všichni okolo měli úplně jiné plány. A to pít. Ráda bych řekla že jsem se k nim nepřidala. Ale opak byl pravdou…
Ráno jsem se probudila s příšernou kocovinou. Což znamená, že první den na škole jsem vážně moc nevnímala. Nepomohlo mi ani silný kafe. Jedinou výhodou bylo, že jsem se už opravdu důkladně seznámila se svými spolužáky. Na snídani jsem šla společně s Mellisou, s kterou jsem sdílela pokoj. Za což sem byla neskutečně ráda, mohlo to dopadnout tak, že bych byla na pokoji s Narcissou což bych nemusela přežít. Vlasy jsem si stáhla do volného drdolu a převázala šátkem, na sebe si vzala jen vytahanou košily a legíny a mohla jsem vyrazit. Myslím, že mé opuchlé oči mluvily jasně o tom co stojí za mým zjevem.

"Ty, Mell, co máme vůbec dneska za hodiny?" zaptala jsem se jí po chvíli tichého snídaní u téměř prázdného stolu. Moje nová kamarádka se na mě chvíli zamyšleně dívala a v klidu dojedla své sousto.
"No, to těžko říct. Rozvrhy se dostávají až při snídani, musíme počkat na profesora Conneta až nám je dá." odpověděla mi nakonec a při tom se mírně usmála.
"Aha." kývla jsem na ní a dál to nerozebírala, upřímně, měla jsem co dělat s tím, abych jídlo které jsem jedla nevrátila zpátky na talíř. Když jsme dojedly, zůstaly jsme sedět na našich místech a čekaly, až se profesor Connet objeví s rozvrhama. Během tohoto dlouhého čekání se k nám připojili moji bratříčci. Za což bych jim jindy byla vděčná, ale teď jsem spíš doufala v chvíli klidu. Jenže to už si vedle mě sedal Samuel vysmátý jak lečo.
"Dobré ráno sestřičko." objal mě kolem ramen a dal mi pusu na tvář. Chvíli jsem strnule seděla a nakonec jsem jen něco zavrčela.
"Tady nemá někdo dobrý den." zasmál se on a začal si nandavat hory jídla na talíř.
"Nemá, a můžeš za to ty a zbytek mý proklatě povedený rodiny." odpověděla jsem mu a chytla se za čelo. Teď se začal smát i Max.
"Myslel jsem že jsi na popijení z Krásnohůlek zvyklá." povytáhl obočí a nepřestával se škodolibě usmívat.
"Moc vtipný Maxi ! Copak nevíš že jsem se tam celý dny jen hrozně tvrdě učila?" zakroutila jsem nevěřícně hlavou a kousla se do tváře aby mi necukaly koutky.
"To zajisté. Proto jsi měla taky tak nezapomenutelný prospěch." pokýval vážně hlavou a chtěl se kě mě natáhnout a poplácat mě po rameni, jenže jeho motorika na tom taky nebyla zrovna nejlíp takže se mu akorát podařilo převrhnout konvici s čajem. Tomu jsme se začali všichni smát. I Mell se konečně osmělila a začala se s námi bavit. Podívala se uskokem na Maxe a chtěla něco říct, ale nakonec si to rozmyslela a jen se dál smála.
"No, jestli ti jde učení tak jako rozlévání čaje, tak se nedivím že jsi v tom lepší." mrkla jsem na své dvojče a pomocí hůlky dala zase všechno dopořádku. On se na mě jen ušklíbl a už to nijak nekomentoval.
"Kam jsi vůbec včera zmizel Same?" otočila jsem se svého staršího bratra a hypnotizovala ho pohledem.
"Ále, to ti povím až budeš starší." usmál se na mě jako měsíček na hnoji a cvrnkl mě do nosu.
"Moc vtipný." odvětila jsem mu a podívala jsem se na Mell jako bych čekala že otevře pusinku a odvětí mu něco na mou obranu. Ta se však jeho odpovědi zasmála a nepřestávala na něm viset pohledem. V hlavě se mi rozsvítila žárovička. Takže Mell se můj bráška líbí? Zajímavé. A ona jemu? Kradmo jsem se na něj podívala, jestli na ní také pohlédl. Ne. Ale to ještě nic neznamenalo. Konec konců, neměla jsem jasnou představu toho, jak to tu probíhá ale vzhledem k tomu co jsem včera stihla během večera vydedukovat, je můj starší bratr něco jako místní lamač dívčích srdcí.
"Dobré ráno." ozvalo se za mými zády. Otočila jsem se, za mnou stál vysoký, černovlasý muž s nádherně symetrickou tváři a výrazně modrýma očima.
"Dobré ráno." pozdravili jsme ho všichni zpátky.
"Tady máte své rozvrhy." začal nám rozdávat pergameny s našimi jmény. Podívala jsem se na ten svůj, byl téměř celý zaplněný. Skoro všechny dny jsem nekončila dřív než ve čtyři. To mi moc na náladě nepřidalo. Tolik času jsem ve škole netrávila ani v Krásnohůlkách.
"Podej mi svůj rozvrh Maxi." natáhla jsem k němu ruku aniž bych vzhlédla od toho svého. Max mě poslechl a podal mi ho. Chvíli jsem na něj jen nevěřícně zírala.
"Jak je možné že máš skoro každý den do dvou když chodíme do stejného ročníku?!" ohradila jsem se zamračeně a rozčíleně pohodila hlavou. Max na mě chvíli nechápavě zíral a Samuel mi mezitím přes rameno nahlédnul do rozvrhů které jsem držela v rukách.
"To proto, že si od šestých ročníků děláme rozvrhy podle toho, co chceme jednou dělat. Po NKÚ si všichni zapsali předměty které by chtěli studovat, až na tebe." odpověděl mi po chvíli přemýšlení.
"Takže mi chceš říct, že já budu jak nána chodit na všechno, a vy si mezitím budete válet šunky ve společence?" otočila jsem se na něj naštvaně. Samuel se zasmál a pohladil mě po hlavě.
"Neboj, určitě to půjde nějak vyřešit." mrkl na mě, "Zajdi za Connetem a domluv se s ním, ale udělej to hned, aby pak už nebylo moc pozdě." dodal ještě a pohodil hlavou směrem k učitelskému stolu, kde náš kolejní ředitel snídal. Příkývla jsem na souhlas a vydala se k němu.
Když jsem došla k učitelskému stolu, výrazně jsem si odkašlala abych upoutala jeho pozornost. Connet vzhlédl od svých vloček a otráveně se na mě podíval.
"Ano, slečno Malfoyová?" vypadlo z něj nakonec po půl minutě kdy na mě jen netečně zíral.
"Pane profesore, potřebovala bych si s vámi vážně promluvit o svém rozvrhu." řekla jsem mu a podívala se mu do těch neskutečně modrých očí.
"Co je s ním?" povytáhl obočí a odložil příbor.
"Jde o to, že mi bratr říkal, že si zdejší studenti od šestého ročníku vybírají co chtějí studovat, jenže já nastoupila nyní a tu možnost jsem nedostala, takže mám v rozvrhu napsané jen něco."
"Samozřejmě." odvětil lhostejně.
"Tak jsem se přišla zeptat, zda by bylo možné můj rozvrh předělat abych tam taky měla jen to, na co chci chodit?" usmála jsem se na něj i přes to jak nerudně se celou dobu tvářil.
Chvíli se díval velmi zamyšleně, ale nakonec přikývl.
"To by zřejmě šlo." přiznal s pokývnutím hlavy.
"Tak to mě těší ! Protože ten rozvrh co mám teď je opravdu příšerný." odpověděla jsem mu a na důkaz svých slov jsem mu ho podala. Connet na něj chvíli koukal a na čele se mu udělala hluboká vráska když si ho pročítal.
"Omlouvám se slečno, zřejmě muselo dojít k chybě. Tohle je jen výběr předmětů, na které se nikdo nepřihlásil, tudíž jsou volné." podíval se na mě nakonec úskokem.
"Jak to myslíte?" zeptala jsem se ho nechápavě, nyní se ta ošklivá vráska objevila na čele pro změnu mě.
"Tak jak to říkám, víte, místní třídy nejsou nafukovací, tudíž se studenti hlásily na předměty s předstihem aby se vešli na ty hodiny které chtěli studovat. Samozřejmě vás můžu zkusit přiřadit do jiných kolejí, pokud vám to nebude vadit, ale toto je vše co je pro zmijozel volné." podal mi zpět můj rozvrh. Vytáhla jsem z kapsy i ten bratrův a střídavě se dívala do svého a do jeho, porovnávala jsem co máme stejné.
"Aha. No tak zřejmně mi nic jiného nezbývá, pokud nechci celý rok chodit na věštení z čísel, starodávné runy a studium mudlů. Myslíte že byste si mohl vzít i bratrův rozvrh a pokusil byste se ten můj udělat podobně jako ten jeho? Myslím tím, ty hodiny které bychom mohli mít společně, a jinak abych končila tak přibližně jako on? Samozřejmě chci ty samé předměty co si navolil, jen pokud někde nebude místo zda by tedy bylo možné chodit s jinou kolejí." pohlédla jsem na něj prosebně a usmála se.
"Jistě." odpověděl mi jen a něco zamumlal. Můj rozvrh se nakonec změnil k mému uspokojení. Odešla jsem zpátky k našemu stolu a usmála se na Maxe.
"Tak sem ho poprosila aby mi udělal rozvrh tak jak ho máš ty. Takže snad budem mít alespoň pár hodin společně."
"To je super! Tak to můžem jít na první hodinu ne?" začal vstávat od stolu.
"To můžeme ! Ale já mám teď z neznámých důvodů obranu proti černé magii, a ty lektvary. Další hodinu už máme společně." dodala jsem rychle a usmála se na něj.

"Tak dobře ségra. Užíj si to." mrkl na mě a odešel pryč. Samuel už mezitím také zmizel a já se letěla rychle převléknout a zamířila na svojí první hodinu v Bradavické škole.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama