3.Kapitola

5. února 2015 v 13:43 | Folles |  Only One
Došla jsem tam na poslední chvíli, dvakrát sem se cestou totiž ztratila. Sedla jsem si do poslední prázdné lavice a vyndala si učebnice. Po chvíli se dveře do třídy znovu otevřely, a do místnosti za smíchu vešel Potter s Blackem. Zastavili se vprostřed třídy a začali se rozhlížet po místech. Jedno bylo volné vedle té zrzavé dívky které se mě zastala ve vlaku a druhé vedle mě.


Prosím, jenom ne Blacka. Zaúpěla jsem v duchu. To už se ale Potter hnal k přední lavici. Sirius zakoulel očima a vydal se na místo vedle mě. Dosedl s hlasitým žuch. Vyndal si věci a dělal že neexistuju. Fajn jak chce. Vytáhla jsem si čistý blok papíru a začala si jen tak bezyšlenkovitě malovat. Trvalo ještě dalších pár minut než do třídy vešel i učitel. Všichni se ihned uklidnili.

"Dobré ráno, vítám vás na pondělních hodinách obrany proti černé magii. Pro začátek bych začal tím, že si připomeneme co jsme se naučili minulý rok. Je tu někdo kdo by chtěl začít?" odmlčel se a rozhlédl se po třídě, při tom si bezmyšlenkovitě překřížil ruce na prsou.

"Ne? No já si to tak trochu myslel. Tak tím pádem bych vás poprosil, zda byste si mohli všichni stoupnout. Děkuji, a teď ve dvojicích jak jste seděli si vyzkoušíte mezi sebou pár obraných kouzel." usmál se na nás zářivě všichni okolo začali nacvičovat.

"Tak co Blacku? Budem tu jen tak stát, nebo začneme taky cvičit?" podívala jsem se na svého partnera a ušklíbla se. Ten si neochotně stoupl naproti mně a aniž by mě nějak upozornil začal vysílat kouzla. Fajn. Řekla jsem si v duchu, jak chceš.
Začala jsem jeho útoky odrážet a po chvíli se role otočili. On byl ten který se musel bránit. Měla sem na vrch. Zřejmě léta cviku se Samuelem, nesmím mu zapomenout poděkovat až ho potkám u oběda. Black využil chvíle mé nepozornosti a poslal proti mně další kouzlo, zasáhlo mě přímu do prsou a odhodilo až na stěnu třídy. Náraz byl tvrdý a já ucítila ostrou bolest v zádech. Pak už byla jen tma.

Probudila jsem se v bílé posteli v pro mě neznámé místnosti. Nademnou se skláněla mladá žena a něco mumlala. Jakmile si všimla že jsem otevřela oči usmála se na mě a trochu poodstoupila.
"Výborně! Jsem ráda že jste se vzbudila, začínala jsem mít strach, že snad chcete celý první den v nové škole prospat slečno Malfoyová!" chvíli jsem na ní nechápavě zírala a pak se v posteli posadila.
"To by byla určitě velká škoda." odvětila jsem jí ironicky a nomaha ze sebe zkopala peřinu.
"Ano, ano. Jen bych vás poprosila, než odejdete abyste ještě vypila tento lektvar." podávala mi odporně páchnoucí cosi ve skleničce.
"Co je to?" podívala jsem se na ní znechuceně a posunula se od ní dál k čelu postele.
"Zklidnující lektvar, na vaše záda, mohli by vás časem začít opravdu bolet až přijdou k sobě." mrkla na mě povzbudivě a vrazila mi skleničku do ruky. S neochotou sobě vlastní jsem její obsah vypráznila do svých úst. Musím se vám přiznat, že jsem měla co dělat abych lektvar ihned potom co jsem ho vypila nevrátila zpět na bělostně čistou peřinu.
"Zabiju ho." zamumlala jsem potom co jsem se propila na dno skleničky.
"Tady." podala jsem skleničku zpátky lékouzelnici.
"Výborně! V jednu chvíli jste vypadala že to snad nevypijete. Už jsem se začánala bát že ho do vás budu muset nalít násilím." zasmála se a vydala se do své kanceláře.
"Počkejte! Kam mám teď jít?" křikla jsem na ní a začala vstávat z postele.
"No, je deset třicet, za půl hodiny vám začíná další předmět pokud se nemýlím. Takže asi na hodinu." mrkla na mě a zavřela za sebou dveře.
To jsem si mohla myslet. Hned jak do mě naleje odpornej lektvar mě požene na další vyučování. Tak to si Black odskáče. Nejen že mě málem zmrzačil tak, že mě bolí celý tělo, ale ještě v tomhle stavu musím dochodit zbytek dne. Pomalu jsem se vydala na cestu k učebně přemněnování. Když sem před ní došla, stál tam už Max i Mell. Rovnou jsem si to zamířila k nim.
"Co jdeš tak schlíple?" podíval se na mě můj bratr s úšklebkem, "Obrana se ti nevydařila?" dodal ještě a poplácal mě po zádech.
"Au! Nech toho!" vykřikla jsem a stoupla si dál od něj.
"Proč?" podíval se na mě nechápavě a poškrábal se na hlavě.
"Obrana se mi vážně nevydařila. Vlastně, ani nevím jaká byla, protože jsem celou hodinu a půl strávila na ošetřovně." odpověděla jsem mu naštvaně a rozhlédla se po lidech okolo nás, jestli tu někde nezahlédnu Blacka. Nebylo po něm však ani vidu ani slechu.
"Co se ti stalo?" zachmuřil se Max.
"Jo. co se ti stalo?" odpapouškovala to samé Mell a překřížila si ruce na prsou.
"No, učitel po nás chtěl, abychom si procvičili obraná kouzla z minulého roku, a já byla ve dvojici s Blackem. Fakt mi to docela šlo, až mě to už začínalo nudit, tak jsem polevila v pozornosti, což se mi stalo osudným. Ten parchant toho využil a poslal proti mně odzbrojovací kouzlo s takovou vervou, že jsem odlítla deset metrů daleko, kde jsem narazila na zeď a omdlela." odvyprávěla jsem jim svůj příběh naštvaně.
"A to není všechno! Když jsem se probrala, tak mě ta bába na ošetřovně donutila vypít příšerně odpornej lektvar, z kterýho je mi ještě teď špatně." dodala jsem.
"Ten parchant. Až ho potkám tak si to s ním vyřídím! Mojí sestřičku nikdo na ošetřovnu posílat nebude." podíval se na mě naštvaně Max a dal si ruce v bok.
"To je v pohodě Maxi, já si to s ním vyřídím sama. Bude ještě litovat, že poslal k zemi Viktorii Malfoyovou." odvětila jsem mu už s klidným hlasem a usmála se na něj.
"Dobře, jak myslíš." kývl hlavou a rozešel se ke dveřím do učebny, které se právě otevřely. S Mell jsme se vydali za ním, sedly jsme si do lavice vedle sebe, protože Max se posadil vedle svého nejlepšího kamaráda Benjamina Drholda.
"A jaký byly lektvary?" podívala jsem se na ní po chvíli co jsme obě dvě mlčely.
"Ušlo to, u Křiklana jsi v pohodě, když jsi jeho oblíbenec." usmála se na mě a zastrčila si pár neposedných vlasů za ucho.
"A ty jím jsi?" zaptala jsem se jí zvědavě. Mell jen zlehka zakroutila hlavou.
"Ne, ale to nevadí, protože na rozdíl od zbytku třídy, mě lektvary jdou a baví mě. Takže nemusím patřit do Křikova klubu abych z nich prospívala." ušklíbla se.
Chtěla jsem jí ještě něco říct, ale to už do třídy vstoupila profesorka McGonagallová a začala nám vykládat co budem tento rok probírat. To o čem mluvila jsem znala jen zběžně, začali jsme přeměňování větších živočichů na konci roku, ale nedobrali jsme je, protože jak už jsem zmiňovala, náš profesor spadl nešťastně ze schodů. Celou hodinu a půl jsme si pak nacvičovali správný pohyb hůlkou a formuly. Byla to úmorná nuda, a já byla šťastná jako blecha, když přeměňování konečně skončilo.
Na obědě jsem seděla opět s Mell a Maxem a samozřejmně s jeho nejlepším kamarádem. Po chvíli se k nám přidal i Samuel.
"Tak jaký jste měli dopoledne mládeži?" zakřenil se na nás a dopadl vedle Mell na lavici. Ta ihned zčervenala jako rajčátko a začala se koukat do stolu.
"Dobrý, až na to že tady naše princezna," kývl Max hlavou na mě, "skončila kvůli Blackovi na ošetřovně." naštvaně jsem se na něj podívala a pohledem mu dávala najevo že to si ještě vypije.
"Jakto? Co ti udělal?" podíval se na mě Samuel naštvaně.
"Ále. Procvičovali jsme obraný kouzla a on využil mé nepozornosti a odzbrojil mě."
"S takovou vervou že skončila na protější zdi." dodal Max.
"Byla to moje chyba. Vyřídím si to s ním sama Maxi a pusu mám taky vlastní, tak mi neskákej do řeči." obořila jsem se na něj. Samuel mezitím začal naštvaně vstávat.
"Kam jako jdeš?" otočila jsem na něj rychle.
"Mojí sestře nikdo ubližovat nebude." odvětil on a rázně se vydal k Nebelvírskému stolu. Položila hlavu do dlaní. Pěkně děkuju Maxi, teď mě bude mít Black za ustrašenou holku co se schovává za bráchu. Zaklela jsem si v duchu.
***
Naštvaně jsem došel k Nebelvírskému stolu a chvíli tam zůstal stát, než jsem našel toho kterého jsem hledal. Seděl ke mně otočený zády a vesele se bavil se svým kamarádíčkem. Přešel jsem k němu a poklepal mu na rameno. Black se otočil a chvíli na mě nechápavě koukal.
"Potřebuješ něco Malfoyi?" ušklíbl se nakonec posměšně. Já ho jen mlčky vytáhl za límec od stolu a přitáhl si ho k sobě. Spolužáci u jeho stolu stichli a pozorovali co se bude dít.
"Ještě jednou jí ublížíš a já pak bez slitování ublížím tobě. Rozumíš?" zavrčel jsem mu výhružně do ucha a pustil ho. Aniž bych čekal na jeho odpověď vydal jsem se zpět k našemu stolu.
***
Samuel se vrátil během dvou minut. Sedl si zpátky vedle mě a usmál se.
"Neboj se, už ti nic neudělá." mrkl na mě a spokojeně si začal nandavat jídlo.
"A co se příště zeptat, než začneš někomu vyhrožovat?" obořila jsem se na něj naštvaně a on na mě zůstal překvapeně zírat.
"Jak to myslíš?" řekl po chvíli.

"Tak jak to říkám! Dokážu si svoje problémy řešit sama Same. Není mi deset, chtěla jsem mu dát za vyučenou a ty si mě o tu příležitost připravil. Teď mě má on a celá ta jeho kolej za malou holku co se schovává za bráchu. A to já nejsem Same, nebo jo?" ospila jsem se na něj, odstrčila od sebe talíř a prudce vstala od stolu.
Naštvaně jsem vyšla z Velké Síně a zamířila ven na pozemky školy. Šla jsem dolů, k zapovězenému lesu a narazila na malý srub. Před ním seděl velký černý pes. Popošla jsem k němu blíž a natáhla k němu ruku. Pes ihned nadšeně vyskočil na nohy a bežel ke mně. Začala jsem ho hladit a on šťastně vrtěl ocasem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama