5.Kapitola

5. února 2015 v 14:29 | Folles |  Only One

Toto bude prozatím poslední kapitola. Mám sice napsaných dalších 5 ale potřebuji mezi ně vložit ještě jednu která není dopsaná. :) Tak snad se vám povídka líbí a vydržíte chvliku počkat .))

Z jídelny jsem vyšla jako téměř poslední. Zamířila jsem si to zpátky do sklepení ale jak jsem šla, narazila jsem na zemi na knihu. Zvedla jsem jí a podívala se na ní. Nebylo na ní nic napsaného, tak jsem jí otevřela a prozkoumala co je zač. Listovala jsem jí ale byla prázdná. Až na poslední stránce byli napsaná jedna věta.

"All'interno della generazione passata" jakmile jsem jí dočetla, začalo se kolem mě ochlazovat. V jednu chvíli mi byla opravdu velká zima a pak najednou nic. Hradní sklepení dosáhlo zase stejné teploty. Pokrčila jsem si sama pro sebe rameny a vydala se chodbou dál do společenky.
"Čistota." řekla jsem gobelínu heslo a ten, místo toho aby se otevřel, stál dál na místě. Potichu jsem zaklela. Já husa, už se zase měnilo heslo a já se na něj nikoho nezeptala. Stála jsem před gobelínem ještě dobrých deset minut než mě nějaký kluk vpustit dovnitř.
S úlevou sem vešla a rozhlédla se kolem sebe. Hledala jsem bráchu a Mell ale asi byli ve svých pokojích protože po nich nebylo ani vidu ani slechu. Společenka byla plná smějících se lidí ale pár křesel zůstalo přece jen neobsazených. Sedla jsem si na chvíli ke krbu a upřmímně trochu vydýchávala tu obří večeři. Po chvíli jsem vytáhla pergamen a začala psát úkol z přeměňování, trvalo mi to dost dlouho. Nakonec jsem to vzdala a vyrazila na kutě. Došla jsem k dívčím ložnicím otevřela dveře a zůstala stát. Někdo mi spal v posteli. Popošla jsem bíž a zůstala zmateně koukat na neznámou holku. Říkla jsem si, že se na to pro jistotu zeptám Mell, ta by mohla vědět co je ta holka zač a proč mi chrápe na místě. Přešla jsem k její posteli a zůstala zírat na další neznámou holku.
Potichu jsem začala couvat z pokoje a opatrně za sebou zavřela dveře. Podívala jsem se na štítek s jmény abych se ujistila že jsem si opravdu spletla pokoj. Frencissa Blacková, Alexandria Simonsová, Julieta Fidzeraldová, Anastasiya Steinová. Ty dívky jsem neznala, ale trochu mě zarazilo že na štítku od jejich dvěří bylo šestý ročník. Teoreticky to tedy musely být moje spolužačky ale já je nikdy předtím neviděla. Divný, pokrčila jsem sama pro sebe rameny a popošla k druhým dvěřím. Nejdřív jsem se podívala na seznam ale ani tady nebylo mé jméno. Takhle jsem postupně prošla celou dívčí chodbu. A začala trochu panikařit. Nakonec jsem to vzdala a odešla se natáhnout do jedné z malých sedaček ve společenské místnosti. Zítra ráno se tomu ještě s Mell a klukama zasměju. No spíš oni se zasmějou mě. Natáhla jsem se na pohovku a do dvou minut usla.
Probudil mě až hluk jak všichni ostatní vstávali a chodili kolem mě. Pomalu jsem se protáhla, hrozně mě bolelo za krkem a záda by potřebovaly masáž. Sedla jsem si a čekala až vyjde některá ze známých tváří. Když se ani po půl hodině nikdo z nich neobjevil, šla jsem na snídani sama. Bídáci, beztak mě určitě schválně nechali spát a odešli beze mě. Do jídelny jsem dorazila za chvíli, rozhlédla se po ostatních u stolu a když jsem nikde neviděla nikoho známého sedla jsem si k jedný holce a začala snídat. Ne že bych měla nějakej velkej hlad po těch včerejších hodech. Ale snídaně je základ. Ze snídaně jsem se vrátila zpěd do společenky, vešla zpátky do dívčích ložnic a opět hledala svojí ložnici. Dala bych sto galeonů za to, že byla na konci chodby vpravo. Tak jak to že tu najednou nebyla. Už mě to přestávalo bavit. Vešla jsem zpátky do společenské místnosti, kde už se nacházela jen hrstka studentů. Přešla jsem ke klukovi který vypadal tak ve stejném věku jako já.
"Ehm" odkašlala jsem si a když se na mě otočil pokračovala jsem "promiň že tě ruším, ale neviděl jsi tu někde Samuela nebo Maxmiliána Malfoye?" usmála jsem se na ně. Chlapec na mě znuděně pohlédl a zakroutil hlavou.
"Jedinýho Malfoye kterýho jsem tu viděl byl Abraxas ale ten už odešel na snídani. A pokud já vím žádný Samuel a Maxmilián sem nechodí." dodal po chvíli přemýšlení.
"Aha, tak dík." odpověděla jsem mu a sedla jsem si do křesla. Abraxas říkal? Uvědomila jsem si najednou a oči se mi rozšířily údivem. Musel si dělat legraci, odtušila jsem po chvíli a natáhla se pro dnešní noviny. Když už nemůžu najít svůj pokoj, alespon si dám jeden den oraz. Hlavní titulek novin hlásal že novým ministrem kouzel se stal Waldeburg Drean. Zarazila jsem se. Ten už dávno ministrem kouzel není. Pohledem jsem zapátrala po datumu na novinách. 29.10.1949. už podruhé za tenhle den jsem se zarazila a zůstala ohromeně zírat na noviny. V první chvíli mě napadlo že si je sem někdo přinesl aby se v nich dohledal něco do školy ale pokud by byli z knihovny, určitě by je tu ten někdo nenechal jen tak válet. Začínala jsem mít podezření, že se tu děje něco, co se mi nebude úplně líbit. Sebrala jsem titulní stránku a šla zpátky za tím klukem. Tak teď buď vyzním jako naprostý pako, nebo jako naprostej magor. Řekla jsem si v duchu a znovu se na něj usmála.
"Hele, můžu se tě ještě na něco zeptat?" upřela jsem na něj svůj "sebejistý" pohled. On na mě opět jen znuděně pohlédl zpoza své knížky.
"Co zas?" odvětil mi příkře.
"Nevíš jestli je tohle dnešní datum?" strčila jsem mu noviny před obličej.
"Děláš si ze mě srandu?" zavrčel na mě a já se začala doširoka usmívat. Takže si je tu jen někdo odložil. Už jsem se lekla že jsem se dostala do jiný doby. Oddechla jsem si v duchu.
"Ty jsou včerejší, nevidíš že je tam napsaný pondělí?" dodal on bez jediného pohledu. Úsměv mi stuhl na rtech.
"Děláš si srandu že jo?"
"Přestaň mě už otravovat." odvětil mi on, zaklapl knihu a odešel do chlapeckých ložnic. Zůstala jsem tam ještě chvíli ohromeně stát. Nakonec jsem se se svým rozumem shodla na tom, že bych s nastalou situací měla začít něco dělat. Rozešla jsem se proto ke kabinetu svého kolejního ředitele. Po chvíli jsem si uvědomila, že ten bude mít asi hodinu a tak jsem místo toho vyšlapala spoustu schodů až jsem stanula před ředitelnou. Měla jsem štěstí, gobelín byl zrovna otevřený a já mohla vyjít nahoru. Trochu víc než bych chtěla, jsem zaklepala na dveře a po tichém dále vešla do místnosti. Zarazila jsem se na půl kroku ke stolu, seděl za ním totiž pro mě naprsoto neznámí muž a zmateně se na mě díval.
"Já, omlouvám se, musela jsem si splést dveře, hledám ředitele Brumbála." podívala jsem se na něj omluvně a začala couvat zpátky k těm velkým dubovým dveřím.
"Jste v pořádku slečno? Já jsem tu ředitel." podíval se na mě ten muž chladně a já se zastavila.
"Vy?" zamrkala jsem na něj.
"Ano já." přitakal a povytáhl obočí. "A vy jste?" dodal po chvíli co jsem mlčela jak zařezaná.
"Já, já jsem Viktorie Malfoyová pane a asi mám problém." dodala jsem o něco potiššeji a přešla ke stolu.
"Slečna Malfoyová? Vy jste nějak příbuzná s Abraxasem?" podíval se na mě ředitel tázavě. Váhavě jsem přikývla.
"Jsem jeho neteř." řekla jsem mu prostě. Ředitel se začal smát.
"Velice vtipné slečno, ale když mě omluvíte mám práci, takže pokud něco chcete, ven s tím, nebo odejděte." chvíli jsem váhala jestli opravdu neodejít, tan muž mi byl docela nesimpatický.
"Ale já říkám pravdu pane, víte, šla jsem z jídelny a našla na zemi pohozenou knihu," vytáhla jsem jí z kapsy a položila jí na stůl, " a když jsem jí otevřela, zjistila jsem že v ní není nic napsanáho, až na poslední stránce byla jedna jediná věta, kterou jsem si teda přečetla. No a pak se kolem mě ochladilo a když sem vešla do své společenské místnosti a chtěla jít spát, nenašla jsem na dveřích od svého pokoje svoje jméno. Takže jsem musela spát na pohovce, mimochodem, měli bychom zařídit větší gauče do společenských místností. A ráno když jsem se vzbudila mi jeden kluk řekl že 29.10.1949 je včerejší datum. Chvíli jsem si v duchu říkala jestli spíš on není včerejší ale řekl to s takovým přesvědčením že mě to vyděsilo. Já se totiž narodila 6.4.1953." dopověděla jsem to a čekala co mi poví. On na mě chvíli jen nechápavě zíral a pak se rozesmál.
"Nesmějte se! Je to pravda!" okřikla jsem ho jako by ani nebyl ředitel.
"To by stačilo slečno," podíval se na mě naštvaně, "Přestaňte si tu vymýšlet a odejděte na hodinu." přeložil si ruce na prsou a vyčkával až odejdu. Ale já se nechtěla vzdát jen tak bez boje. Nemám kde spát a nebudu se tu celé dny jen potloukat.
"Tak podívejte, pane řediteli, ani nevím jak se jmenujete, jsem dcera Williema a Sarah Malfoyových, jsem nejmladší ze čtyř dětí a nikam nepůjdu dokud mě nepošlete zpátky do mé doby." podívala jsem se na něj rozhodně a dala si ruce v bok.
"Dokažte to." odvětil mi on prostě. Tak to je hustý, nejen že mi nevěří, ale ještě mu to mám nějak dokázat. Copak vypadám jako znalec dějepisu?
"Vím že se profesor Brumbál stane ředitelem školy." řekla jsem mu prozíravě.
"To tu ví skoro každý, je to můj zásupce, ti se většinou stávají řediteli." odpověděl mi s klidem.
"Fajn." podívala jsem se na něj nasupeně a začala zase přemýšlet. Ha! Už jsem na to přišla, zalovila jsem rychle v kapse u tepláků a vylovila peněženku. Vyndala jsem z ní svojí občanku a hodila jí na stůl. Ředitel se po ní natáhl a chvíli si jí prohlížel, oči se mu rozšiřovaly údivem.
"To není možné." zakroutil nechápavě hlavou a pohlédl na mě zmateně.
"To sem si taky říkala." odpověděla jsem mu našvaně. Věděla jsem, že jsem ho konečně přesvědčila. V duchu jsem si oddychla úlevou.

Bohužel pan ředitel Dippet nebyl zrovna prozíravý, a opravdu netušil co s nastalou situací dělat. Řekl mi, že až na to přijde, pošle mě zpět domů ale do té doby tu budu muset prý studovat. Nechal mě ve zmijozelské koleji zařídit pokoj a všem mě představil jako opozdilou studentku co měla nastoupit na začátku roku. Kantorům samozřejmě vše vysvětlil, hlavně proto aby mu mohli pomoci najít řešení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama